Babi(Cover)

když zavřu oči, vidím tvůj úsměv, vrásky jak mapu cest, co nás učily žít. Tvoje ruce byly unavené, ale něžné, a uměly zahnat každý strach i stud. Seděla jsi u stolu jako královna ticha, a přesto jsi byla nejsilnější z nás. Nepotřebovala jsi křičet, stačil jeden pohled – a věděli jsme zas. Učila jsi nás pozdravit s úctou, držet slovo a nebát se stát rovně. Říkala jsi: „Člověk bez srdce je prázdný,“ a to mi zní v hlavě dodnes. A když přišla bouřka do rodiny, ty jsi byla náš klid. Byla jsi domov, byla jsi jistota, byla jsi náš vnitřní štít. Babi, tu sal amaro jilo, Tu sal amari zor. Kaj tu geli, na bisteras, Tu ačhes ande amaro drom. Babi, tu sal amari jag, So na merel, na has. Amen dikhas tut ande amaro jilo, Ta džahas dureder – sar tu kamlas. Pamatuju si vůni tvé kuchyně, jak se smích míchal s čajem v hrnku. Vyprávěla jsi příběhy o těžkých časech, ale nikdy bez naděje v hlase. Prošla jsi bolestí, o které jsme jen slyšeli, a přesto jsi zůstala měkká jak peřina. Ukázala jsi nám, že síla není v křiku, ale v tom, že odpustíš a jdeš dál. Kolikrát jsi tu pro nás byla, když jsme padali na kolena. Tvá náruč byla větší než svět, a bezpečnější než stěna. A teď tu židle stojí prázdná, ale láska zůstala. V každém z nás je kus tebe, v každém kroku, co jsme udělali dál. Babi, tu sal amaro jilo, Tu sal amari zor. Kaj tu geli, na bisteras, Tu ačhes ande amaro drom. Babi, tu sal amari jag, So na merel, na has. Amen dikhas tut ande amaro jilo, Ta džahas dureder – sar tu kamlas. Možná tě už nemůžeme obejmout, ale cítíme tě v každém ránu. Když váháme, slyšíme tvůj hlas: „Buď dobrý člověk… to stačí.“ Tvůj život byl kompas, co ukazoval správný směr. A i když tě nevidíme, vedeš nás dál – přes každý den. Babi… tu sal ande amende. Na džahas korkore. Tu siklilas amen drom lačho… Ta amen na bisteras. Tu sal amari jag. Navždy.