Sloka 1

Sloka 1 Jsem jak stín, jak mlha nad ránem, tichým oceánem, co v pramen se promění. Jsem jak dým, co vzhůru stoupá, když vánek s ním houpá tam vysoko nad zemí. Jsem ticho na stráních, vítr na pláních, ztracená bloudím dál svým snem. Sloka 2 Někdy lidem zbyde jenom víra, co se ztrácí při pohledu na svět. Milovaný tváře mizí v černých dírách a někdo doufá, že je potká cestou nazpět. Když ostatní jen přihlížej na smutný oči, co vyhlížej… Refrén Ztrácíš se z mojí paměti, čas pluje dál a já to vím. Snad duši mi vrátíš zpátky, snad najdem cestu ven z těch mlh a stínů. Tvý oči mi scházej, v tichu tě hledám každým dnem. Sloka 3 Jsem jak den, co s nocí se střídá, černá i bílá ve světě zatměným. A některý věci nejsou v lidský moci, hrdě opětuju tvoje mlčení. I když jsem sám, jsem s tebou ve dne v noci, tiše doufám ve vysvobození. Refrén Ztrácíš se z mojí paměti, lidi se od nepaměti znovu scházej. Doufám, že stihnem těch pár vět, že najdem cestu zpět, než se sny rozplácej. Snad duši mi vrátíš, a cestu mi zkrátíš ven. Bridge Já přece vím, že jsem ten, co chybuje, marně doufá a ke dnu stoupá. Ke dnu stoupá… Pak ze dna vzhůru vodou pluju, svůj pocit tiše křičím – jsi pro mě vším a ničím. Bortím hráze, stoupám, v lepší život znovu doufám. Závěrečný refrén (jemnější, gradující) Ztracená bloudím dál svým snem, ale víra ve mně zůstává. Snad duši mi vrátíš zpět, a mlha nad ránem se rozplývá. Tvý oči mi scházej… a já stoupám výš.