Acheron 2.0

Acheron, to tajemné jméno. Muž, jenž pouhým pohledem, zotročuje ženy s přehledem. Ten, před kterým sklání se velikáni, jenž přicházejí i mizí s mlhou ranní. Muž bez strachu, bez emocí, věrný sluha temné moci. Ve svých křídlech krvavých, však skrývá obličej váhavých. Božská tvář a modrobílé hlubiny, jež žhaví i ty nejchladnější rubíny. Vlasy bílé jak polární sněhu hvězda, výška tak královská, až se to nezdá. V jeho pažích skrývá se bolest a síla, kterou svým nepřátelům do masa vrývá. Má vše, po čem ostatní zoufale touží, avšak duše se bolestnou prázdnotou souží. Já poznala ho v jiném světě a nikdy bych neměnila... Je to můj přítel, má druhá půlka, nezmění to ani v srdci stříbrná kulka. Navykla jsem na život po jeho boku, usínat u jeho srdce a holdovat moku. Byly to časy kruté a bolestné, ale v jeho blízkosti nádherné. I přesto jaký byl a co činil, milovala jsem ho, i když mě vinil. Vinil mě z toho, že mě miluje a bál se, že mě tím zabije. Byl pro mě život, symbol mé víry. Jeho polibky byly tak omamné a magické, můj vysněný princ dospělosti mladické. Když stírala jsem mu slzy z jeho tváře, neviděla jsem v něm lháře. Když hladil mě po zádech nahých, ukládal mě do společných snů vlahých. Ale oba jsme věděli, že se naše cesty rozdělí... Navždy budu tvá, jako ty můj, to cos mi dal, je vědění důl. Acherone, nezapomeň... ty jsi v mé krvi temný oheň. .... A můj život navždy bude ubíhat pod hávem temnoty...