Plumlov4

Nad vodou se ráno líně válí mlha, zámek kouká dolů, jako by se smál. Na lavičce kluci řeší velký plány, a přitom ví, že nikam nespěchaj. Máme dva rybníky, co zrcadlí svět, můžeš kolem přehrady se projít – a hned je ti znova pět. Kolem hráze vítr nese smích a léto, první lásky chutnaj trochu jako hřích. A v lese u kempu už rostou hříbky, stačí jen vzít košík a užít si klid. Refrén: Plumlove, jsi jako víno, co se v létě pije, pod vysokým zámkem naše srdce bije. I když nás cesty odvály někam do dálky, vracíme se domů pro pusu a pro dárky. Tady je ten přístav, tady je náš břeh, Plumlov je ta láska, co ti vezme dech. Zámek nad hladinou, jak strážce našich dnů, kolik už viděl slz a smíchu a kolik slyšel snů. Kolik labutí viděl odletět a vrátit se zpět, kolik dětí na bruslích zkoušet led. A když čarodějnice vzplanou na hranici u vody, vrací se vzpomínky, staré sny a příhody. Plumlov je náš, a my jsme jeho lidi, tady se neztratíš, tady tě každej vidí. Plumlov je náš, tak nalej ještě sklenku, dokud svítí slunce nad hladinou venku.