Píšeš

PÍŠEŠ Píšeš mi zprávy mezi řádky dne, když svět se tváří, že už nechce mě. Na okna mlhy kreslíš svoje „vím“, že zítra zase všechno napravím. Když venku prší slova bez tebe, ty skládáš věty z naděje. Píšeš na zeď našich srdcí, píšeš, když se všechno bortí, píšeš, aby život byl lepší, než se zdá. Každý tah je malá vzpoura, proti dnům, co berou shora, píšeš a ta tíha odpadá. Fixou snů a inkoustem dní, maluješ tam, kde ticho zní. Z obyčejných vět a náhodných chvil, stavíš most, co nikdo nezbořil. Když ztrácím směr i kompas lží, tvůj podpis cestu rozsvítí. Píšeš na zeď našich srdcí, píšeš, když se všechno bortí, píšeš, aby život byl lepší, než se zdá. Každý tah je malá vzpoura, proti dnům, co berou shora, píšeš a ta tíha odpadá. Až jednou dojdou všechny sny, zůstanou tvoje otisky. Na stěnách dnů i nocí zlých, čtu si v těch tvých komiksích. A směju se, že právě ty, jsi napsal konec nejistý.