„Něžná jako dech“

„Něžná jako dech“ Šárko, jsi tichá jako ráno, když se svět teprve probouzí, drobná jako dotek, co se bojí, že tě probudí. Když ke mně přijdeš blíž, všechno kolem ztichne, a já vím, že právě tohle je to místo, kde mám být. V každém tvém úsměvu je klid, co mě uzdravuje, v každém tvém pohledu je světlo, co se neztrácí. A já si říkám potichu, že mám víc, než jsem si kdy zasloužil. Šárko, jsi něžná jako dech, co sotva slyším, a přesto mě drží, když se ztrácím. Jsi milá jako píseň, co mě tiše vede, a já děkuju, že právě mě sis vybrala pro své dny. Lásko, jsi můj klid, můj domov, můj svět. Když tě obejmu, čas se zpomalí a dýchá s námi, tvé ruce jsou jistota, co mě vrací zpátky na zem. Jsi příjemná jak večer, kdy už nic nemusím, jen poslouchat, jak tvé srdce šeptá to své „jsem tu“. A někdy jen mlčíme, a přesto je to nejvíc, protože s tebou i ticho zní jako hudba. A já vím, že kdybych měl celý svět, stejně bych si vybral tebe. Šárko, jsi něžná jako dech, co sotva slyším, a přesto mě drží, když se ztrácím. Jsi milá jako píseň, co mě tiše vede, a já děkuju, že právě mě sis vybrala pro své dny. Lásko, jsi můj klid, můj domov, můj svět. A kdybych mohl zastavit čas, udělal bych to v okamžiku, kdy se na mě díváš. Protože v tom pohledu je všechno — naše roky, naše sny, naše „navždy“. Šárko, jsi něžná, jsi drobná, jsi moje, a já tě miluju víc, než umím říct. A kdybych měl začít znovu, stejně bych šel rovnou k tobě.