Sloka 1

Sloka 1 Padesát? To je jen číslo v kalendáři, protože ty máš víc energie než já po kávě. Směješ se nahlas, když ostatní šeptají, a tvoje objetí vždycky všechno spraví. Pamatuju copy, školní rána, když jsem chtěla zůstat doma schovaná. Ty jsi řekla: „Zvládneš svět, uvidíš,“ a měla jsi pravdu… jako vždycky, víš? ⸻ Předrefrén Byla jsi můj kompas, když jsem bloudila tmou, a i když teď stojím pevně, pořád jdu s tebou. ⸻ Refrén Mami, jsi moje slunce i bezpečná zeď, smích, co mi zahřeje každou studenou věc. Padesát let a pořád jsi hvězda, která mi svítí, když ztrácím směr. A i když už je mi dvacet jedna let, pořád jsem tvoje malá holka zpět. Dnes ti chci říct před celým světem: děkuju, že jsi můj domov i sen. ⸻ Sloka 2 Učila jsi mě nebát se pádu, že chyby jsou jen jiná cesta vpředu. Že síla není křik ani boj, ale klid, když se všechno láme kolem nás dvou. Dneska tu stojím – dospělá žena, ale v srdci mám tvoje „to nevadí, zlato“. A kdykoli nevím, kam dál jít, tvůj hlas mi šeptá: „Věř si, vždyť víš.“ ⸻ Refrén (silnější) Mami, jsi moje slunce i bezpečná zeď, smích, co mi zahřeje každou studenou věc. Padesát let krásy a síly, a já jsem důkaz, jak moc jsi milovala. A jestli jsem někdy zapomněla říct, že bez tebe bych nebyla tím, kým chci být — tak dnes ti to zpívám nahlas a směle: miluju tě víc než všechny slova světa celé. ⸻ Závěr (jemný) Tak foukni svíčky, něco si přej, ať další roky jsou lehké jak smích. A kdykoli budeš potřebovat obejmout svět, teď tu jsem já… a držím tě zpět.