Ségra

Dneska se mnou letěla sestra Petra, tvářila se jako chytračka když vyleze z metra, letěli jsme spolu na kávu, do Rokycan jen tak pro zábavu. Jako děti – to byla válka, každý den, jen aby nám neklesla morálka , schoval jsem jí plyšáka, To byla zábava nějaká Hej, ségra, to je náš styl, trochu boj a trochu smích byl, pošťuchujeme se celý rok, ale držíme spolu krok. Brala mi potají čokoládu, tvářila se: „Já? Co je to za záhadu!“ Já jí trefil prakem, ale mířil jsem na dřevěnou desku, utekla k mámě s brekem rychlostí blesku. Tahali jsme se o placky poslední kus, vyhrát doma byl velký plus, chvíli křik a dveře prásk, za minutku zase smích a láska zas. Hej, ségra, to je náš styl, trochu boj a trochu smích byl, pošťuchujeme se celý rok, ale držíme spolu krok. Dneska sedí vedle mě v éru, poctivě fotií a hlídá směr, „Brácho, neklesej tak nízko!“ „Klid, ségra, takhle to vypadá když je to blízko!“ Po přistání je chytrá zas, „Vidíš? Letěl jsi dobře jak v létě mráz !“ Směju se a dávám čaj, bez ní by ten let nebyl ráj. Hej, ségra, to je náš styl, trochu boj a trochu smích byl, pošťuchujeme se celý rok, ale držíme spolu krok. Hej, ségra, to je náš plán, já jsem tvůj brácha – kapitán, ať si děláme naschvály zas stejně se máme rádi to ví každý z nás