Když na vrcholu slávy stanul Řím,

Když na vrcholu slávy stanul Řím, v předvečer pádu Cézarova hroby se rozpukly a mrtví ve svých rouškách skučíce pobíhali ulicemi. A k tomu komety, krvavá rosa a skvrny na slunci . A hvězda vláhy, jež vládne oceánům, zatměním, jak v soudný den, se na smrt rozstonala. A právě takováto znamení co posly příštích hrůz a předvoj sudby a prolog blížících se teprv ran i naší vlasti, krajanům i kraji teď nebe sesílá a dává země.