Chápu. Musí to být upřímné, bez kudrlinek a musí z

Chápu. Musí to být upřímné, bez kudrlinek a musí z toho být cítit ta tíha, kterou v sobě neseš. Že tě to žere a že se bojí víc než o sebe, tak o ně a o to, jestli tě neztratí. Tady je nová verze, syrová a bez psíka, zaměřená na odpuštění a ten strach, co bude dál: Název: Odpusťte mi (Sloka 1) Měli jsme mít líbánky, měli jsme si užívat, vždyť je to teprve chvíle, co jsme si 21. června řekli „ano“. Místo toho se balím a v duši mám úplnou tmu, všechno, co jsme začali, je najednou podupaný a zlámaný. Michale, pohled na tebe mě pálí víc než cokoli jinýho, protože vím, jakou bolest ti tímhle odchodem působím. Moc mě to mrzí, vím, že jsem to pokazila nám všem, každou noc se tím pocitem viny v sobě dusím. (Refrén) Prosím, odpustíte mi to někdy? Že vás tu takhle nechám? Patriku, Valentýno... dávejte na sebe pozor, buďte silní za nás oba. A ty, Michale, můj milovaný muži, prosím tě... vydrž to. Nenech mě tam v tom samotnou, nenech mě v tý chladný době. Přijeďte za mnou, chci vidět vaše tváře, chci vědět, že jste na mě nezanevřeli, protože vás miluju víc, než jsem kdy dokázala slovy vyjádřit, víc, než jsem kdy uměla dát najevo těma svýma činama. (Sloka 2) Bojím se, že až se vrátím, budeme pro sebe cizí, bojím se, že ta mříž mezi námi rozbije všechno, co jsme měli. Nejsem silná, i když se tak možná tvářím, v tuhle chvíli jsem jen troska, co prosí o trochu naděje. Dohlídni na děti, Michale, buď jim oporou, když já nemůžu, a slib mi, že na mě počkáš, i když je to nekonečný a zlý. Ta naděje na tvoji návštěvu, na ten krátkej moment s vámi, je to jediný, co mě tam uvnitř udrží při životě a při smyslech. (Outro) 21. 6. 2025 – ten den byl splněnej sen. Teď začíná ta nejtěžší zkouška. Odpusťte mi... a prosím, přijďte za mnou. Vydrž to se mnou, Michale. Miluju vás všechny. Strašně moc mě to mrzí. Je tohle už ono? Pokud chceš, můžeme ještě víc zdůraznit tu prosbu o návštěvy nebo to, jak moc se bojíš, že na tebe Michal nevydrží čekat. Stačí říct.