rap

Karviná. Smrad, beton a nálada jak po prohraný válce. Tady se nerodí sny, tady se rodí nasranost. Ráno vstaneš a už víš, že to bude zase stejný. Paneláky jak klece, lidi bez energie, bez víry, jen přežívání od výplaty k dluhům. Na každým rohu smažka. Oči prázdný, ruce roztřesený, hlava dávno pryč. Prodá kámoše za pár korun, jen aby měl na další dávku. Tady má přátelství cenu levnější než cigára. Sklepy vykradený, kola pryč, nářadí zmizí. Necháš něco bez dozoru? Tak se s tím rovnou rozluč. Zastavárny jedou bomby. Včera to bylo tvoje, dneska to visí za sklem. A někde na netu pod tím komentáře lidí, co mají plnou hubu keců, ale o životě ví hovno. Ulice plný rádoby frajerů. Levnej parfém, fake hadry, ego jak mrakodrap. Sedmnáct let a už chtějí každého mlátit, jen aby si dokázali, že existujou. Nikdo neví, co je respekt. Tady se respekt nevysvětluje. Tady se bere pěstma. Večer padne tma a město se změní. Kroky za tebou, pohledy, co nechceš potkat. Stačí blbá věta, blbej pohled – a je průser. Ženský se bojí jít samy ven. Normální člověk jde jen rychle domů a modlí se, aby ho nikdo nesral. Byty plný křiku, hádek a ticha po bouřce. Chlap maká jak kůň. Doma mobil svítí a důvěra jde do hajzlu. Děcka nevědí, co je život. Jen telefony, videa a falešnej svět. Nikdo jim neřekne, že realita je tvrdá jak beton, na kterým vyrostly. A mezi tím vším fet, dluhy, podrazy. Kámoš tě ojebe kvůli padesátce. Rodina se nebaví kvůli penězům. Každej jede jen na sebe. A víš, co je na tom nejhorší? Že si na to lidi zvykli. Nikdo už není překvapenej, když se někdo pobodá. Nikdo neřeší, že další byt je vykradenej. Nikdo nečeká, že bude líp. Karviná tě naučí jednu věc. Buď budeš tvrdej… nebo tě tohle město sežere zaživa. Tady není prostor pro slabý. Tady buď držíš hubu a makáš… nebo skončíš dole s ostatníma. Tohle není hezký město. Tohle je test. A každej den je jen otázka: jestli přežiješ – nebo se ztratíš.