O nás

Narodil jsem se mezi tichem a křikem, v ulici, kde sny mají popraskaný límec. Máma mi říkala: „Synu, drž si jméno,“ svět ti ho vezme, když nebudeš pevnej. Viděl jsem dveře, co zůstaly zavřený, i když jsme klepali víc než dost. Viděl jsem oči, co soudí beze slov, jen podle barvy kůže a kostí. Ale v žilách mi teče oheň, co ho žádná voda neuhasí. Jsem syn prachu a dlouhých cest, co nikdy nespí, jen kráčí. A když padám na kolena, zem mě zná jménem. Nejsem stín, co zmizí, já jsem hlas – a zůstanu v něm. Me som Rom, me som čhavo e dromesko, Me na bisterav mange miro jilo. Miro rat hin zoralo sar jag, Me džav dureder, na mukav tut, Devla. Me som Rom, me som čhavo e dromesko, Miro jilo na merel, so kerel o manuš. Kana perav, me palikerav zor, Me som Rom – ta me ačhav zor. Neseme domov v kapsách kabátů, v písních, co zpíváme potichu v noci. Naše dějiny nejsou v učebnicích, jsou v očích babiček, co ví víc než soudci. Kolikrát nám řekli: „Tady nepatříš,“ kolikrát jsme stáli sami proti všem. Ale vítr zná naše kroky, a hvězdy svítí stejně všem. Můj táta měl ruce jak kámen, ale srdce měkký jak chléb. Učil mě stát, i když se bojím, a nezradit krev. A když mě lámou slova, co pálí víc než nůž, zvedám hlavu k nebi, protože vím, kdo už jsem – a kdo budu. Me som Rom, me som čhavo e dromesko, Me na bisterav mange miro jilo. Miro rat hin zoralo sar jag, Me džav dureder, na mukav tut, Devla. Me som Rom, me som čhavo e dromesko, Miro jilo na merel, so kerel o manuš. Kana perav, me palikerav zor, Me som Rom – ta me ačhav zor. Nejsme jen příběh bolesti, jsme hudba, co přežila oheň. Jsme kroky, co nikdy neutichnou, ani když svět zavře dveře. A jestli mě slyšíš, bratře, sestro, nezapomeň, kdo jsi. Tvá krev je starší než jejich strach, tvé jméno má váhu tisíců dní. Me som Rom, me som čhavo e dromesko! Me na bisterav mange miro jilo! Miro rat hin zoralo sar jag! Me som Rom – ta me ačhav zor! Me som Rom! Me som Rom! Na merel miro jilo! Džav dureder, dureder, sar jag ando rati – zoralo!