Těžko říct, z čího pohledu je o tom lepší povídat

Těžko říct, z čího pohledu je o tom lepší povídat a zda vůbec stojí za to po těch dlouhých padesáti letech o tom ještě zpívat. Já však pokusím se vás v myšlenkách na tu zábavu v Brodku zavést a popsat vám, jak Bob Lídě se snažil hlavu poplést.   Jó to Lída přijela navštívit na Moravu své příbuzné a blízké To však netušila, jak do ní bude dělat jeden týpek nízké. Jenže Lída se Bobovi zalíbila natolik jako by mu do srdce zatloukla mohutný kolík.   Říkal jí, že by se za ní vydal klidně na kraj světa, tak řekla mu, že zítra jede domů a s láskou je veta. To však plně neznala toho urputného kluka, co do ouška jí vrkal, protože když nastoupila do krnovského busu, tak už na ni jedním očkem mrkal.   Refrén: Lída a Bob to není žádná máňa ani snob ti prošli si životem se zapáleným knotem.     Ta stála, že by se krve v ní nedořezal, bála se, že by jí klidně za rohem nařezal. No, netrvalo to dlouho a než by se krnovský děda s babičkou nadáli, tak Liduš s Bobem už nad společnou budoucností bádali.   Řeknu to rovnou, spíš stali se z nich králíci. A za krátko s úsměvem na líci z porodnice nesou uzlíček života zářící.     A kdo ví z kolika bylo to vína, té holce dali jméno Silvína Ta stala se hned středem pozornosti a že neváhala využít toho do sytosti.   Musím ale uznat, že šikovné to dítko bylo inu, vždyť velmi brzy řeklo si i o zmrzlinu. Přitom Bob, ten záhy ve Strojosvitě zjistil, co dělat, aby pohodový život si zajistil.     Píchačky? Tak na něj si s nimi nepřijdou Ten věděl, že přesčasy mu vždy vyjdou. A za ně co koupí celé rodině? To dostane od Lídy povinně.   Když už Silva sfoukávala čtvrtou z dortu svíci, Lidušce už pomalu tuhnul úsměv na líci. Trvalo to přesně deset dní, kdy Silva křičí na mámu „mamí, hlavně neupadní“, To do nemocnice se společně vydali, aby Davídka tam z Lídy vyndali.   Ten kluk však na pohled nebyl prý žádný med, možná i lehce váhali, zda nevrátí ho teď hned   Nakonec však proti lidskosti zločin nespáchali a chlapečka si v rodině své ponechali.   Refrén: Lída a Bob to není žádná máňa ani snob ti prošli si životem se zapáleným knotem.   Je jasné, že zažili jste, co dalo by se roky vyprávět a není to jako dát si sodovku ke kávě.   Nuže pojďme o jejich životech povídat si dál. jak třeba Bob až plakal, když se smál, přitom zuby z pomeranče sobě uďál.   A pak to přišlo. První hlavní předěl v rodině dělníka, pořídili si první auto, ne Superba nebo Kamíka, nazývali ho pěkně česky Anča, ano, Škoda stopět dovezla je vždy spolehlivě tam a zpět, tedy pokud nebylo horké léto a slunce tolik nepařilo, aby se pak z chladiče do poslední kapky vše vypařilo.   Jenže život, ten letí jako zběsilý a člověku skoro až docházej síly, a člověk při některých chvílích začne věřit i na víly. A to už Lída a Bob sedí na starodávné lavici v kuchyni, a teď poslouchejte, bo to by nenapadlo ani chytrou horákyni a marně lámou hlavu si, jak zasloužili si to asi, že obě jejich děti jsou vystudovaní vysokoškoláci.   Nutno říct, že snažili se jim do hlavy vštípit, že bez snahy a úsilí se nemůžou po pohodě pídit.   Dneska si ty dvě hrdličky užívají v ušáku banánové rybičky, co přinesl jim, divit se budete hned, ten dlouho nechtěný internet. Teď poznávají výhody, co může přinést jim to záhadné vifi, i když přiznávají, že je to pro ně pořád tak nějak scifi.   Refrén: Lída a Bob to není žádná máňa ani snob ti prošli si životem se zapáleným knotem.   Refrén: Lída a Bob to není žádná máňa ani snob ti prošli si životem se zapáleným knotem.