Pre moju milovanu lásku

„Jen Ty a Já (Valentýn pro Andreu)“ Dneska nechci žádný řeči, žádný plány na potom, chci tě jen mít tady vedle a ztratit hlavu v tom. Venku klidně může sněžit, může klidně zastavit čas, protože když se ke mně skloníš, celý svět je mimo nás. Tvůj pohled říká víc než slova, a já už dávno vím, že dneska noc nebude o spaní — ale o nás dvou, o tom, co cítím. Rl Andreo, dneska nebudem hodní, dneska chci tě blíž než blíž, žádný „navždy“, žádný „možná“, jen to, jak mě pevně chytíš. Andreo, v tobě hoří něco silnýho, co mě nutí přestat lhát — že jsem klidnej… že jsem rozumnej… když tě chci jen líbat a hřát. Svíčky dohořívaj pomalu, hudba hraje jen tak dál, ale já vnímám jen tvoje ruce, jak se ztrácím… jak jsem vzplál. Každej dotek je jak jiskra, co se nedá zastavit, a čím víc se ke mně tiskneš, tím víc chci tu chvíli žít. Už žádný „co bude zítra“, to ať řeší jinej svět, já chci jen tvoje jméno šeptat a v tý chvíli úplně zmizet. Andreo, dneska neexistujou hranice, jen dech a tlukot dvou těl, a jestli je láska klidná řeka, tak my jsme rozvodněnej směr. Andreo, ty nejsi jen něžná, ty umíš být i můj žár, ten, co mě nutí zapomenout, kdo jsem byl — a kým mám se stát. Možná jsme trochu blázni, že nechcem noc jen prospat, že místo snů si tvoříme vlastní, který se nedaj jen tak popsat. A já tě nechci jen držet za ruku, já tě chci cítit úplně celou, tu blízkost, co nejde vysvětlit — jen ji nechat mezi náma proudit dál. Andreo… dneska nikam nespěchej, schovej se se mnou do přítomna, protože některý chvíle jsou vzácný tím, že patří jen nám — a nikomu. Tak ti dnes neříkám jen „miluju tě“. Dnes ti říkám — že tě chci, že tě potřebuju tady, a že není místo, kde bych byl radši než s tebou.