ZAS JEDNA NUDNÁ SOBOTA

ZAS JEDNA NUDNÁ SOBOTA Únor, ráno, nudná sobota, zabalená v mlze, bezlistí, lysiny na sněhu, praskliny na ledu, ticho ruší ticho. V noční košili u okna, v únoru, v sobotu, přemýšlím, proč najednou vloudil se smutek, slza. Možná cítím nedochvilnosti Boha, možná jen, že těžce hledám slova o tom, proč v únoru nemrzne, mlha je, lysiny na sněhu, k tomu drobně poprchává. Pokory je mi třeba, Bůh ví, proč krajinu ponořil do mlhy, do ticha, vždyť teprve únor je a jaro, jaro v nedohlednu.